Josef Stránský

Směrem zhruba východním od obce Prachov se rozkládá krátký výrazný hřbet se dvěma výraznějšími vrchy, vyšší Přivýšinou /464 m n/m/ a nižším, drobným čedičovým paronikem Brada /438 m n/m/. Hřbet je tvořen kaolinickými kvádrovými pískovci. Na Přivýšině a jejích svazích nalezneme izolované pískovcové skály a věže. Skalní město je značne destruované a tak se na úpatí a svazích vyskytují písčito-balvanité haldy. Oba tyto vrchy jsou součástí třetihorních čedičových žil, které se nacházejí roztroušeně v okolí Prachovských skal.

Dominantní poloha návrší Brad nad jičínskou kotlinou byla využita k osídlení již v době kamenné z níž se dochovaly nálezy kamenných hlazených nástrojů. Zatím nejdůležitějším a dosud jediným zjištěným objektem Brad je středověký hrad, rozložený na nejvyšším místě návrší. Hrad, který založil okolo poloviny 13. století Načerad z rodu Rondovců se po něm psal poprvé roku 1258. Jeho synovi, Lévovi z Konecchlumí, Brada odňal roku 1304 král Václav II. nucenou výměnou za ves Štítary. V roce 1371 hrad již zřejmě drželi páni z Vartemberka, kteří zde ovšem nesídlili. Od Vartemberků Bradu /Brada/ zdědila Machna z Veselí, od níž se dostala přes Haška z Valdštejna koupí před rokem 1452 do držení Markvarta z Labouně. Markvartův syn Otík ho prodal po roce 1482 Mikuláši Lickovi z Ryzmburka, který zde však nesídlil a nechal hrad zpustnout.

Hrad abyl typem sídla šlechty od poloviny 13. století a byl pravděpodobně největší svého druhu v Čechách. Tento typ sídla předchází období budování velkých hradů v našem kraji, jako např. Kosti. Jako většina neudržovaných staveb byla hrad postupně rozebírán na stavební materiál pro jiné stavby.

Za prusko-rakouské války byla v červenci roku 1866 ve zříceninách umístěna rakouská dělostřelecká baterie bránící přístup k Jičínu od Turnova. Na památku této bitvy byl z podnětu hraběte Ervína Schlika vztyčen r. 1891 na vrcholové plošině Brad dubový kříž a symetricky po jeho stranách sochy patronů této bitvy svatých Petra a Pavla v životní velikosti. Sv. Petra představuje stařec s plnovousem ve splývavém plášti se zkříženýma rukama, s jilcem meče vyčnívajícím z pláště. Sv. Pavel ve splývavém plášti, má ruce složené na prsou, v pravé ruce drží knihu a zároveň se opírá o meč. Z téhož období pochází i kamenný kříž věnovaný r. 1891 obcí Brada obětem této války, který je umístěn vedle dřevěné zvonice. Tato barokní stavba, umístěná v těsném sousedství hřbitova, pochází ze 16. století. Býval v ní zvon, který ulil Brikcí, zvonař z Cimperka v r. 1567 s nápisem SLYT A VDIELAN GEST ZWON TENTO OBCY A OSADIE PRZYNALEZIEGICI KOSTELY SWATEGO BARTOLOMIEGE POD BRADY NAKLADEM WSSY OBCE LETA PANIE 1567. O tento vzácný zvon přišla obec Brada v době I. světové války, kdy byl rozlit a použit ke zbrojní výrobě. Zhruba koncem 19. století zničily převážnou část hradního areálu lomy na pískovec, hlavně ze západní a severní strany, včetně hluboké rozsedliny, protínající západní svah.

Podle provedených průzkumů měl rozsáhlý hradní areál hruba oválný obrys o ploše cca 7000 m2. Lze předpokládat, že plocha hradu byla ještě větší, situace na severní straně /v prostoru nynějšího cíle/ je nejasná. Zbytky zdiva jsou nyní patrné jen v nejvyšších částech opevněného areálu. Dochovanou JV část obvodu obchází příkop, před nímž byl vyhozen val. Orientace tohoto vnějšího opevnění naznačuje vstup do hradu z východní strny. Podélný, vzhůru se zvedající parkán na JV straně mohl od JV k J představovat přístupovou komunikaci do hradu. Tyto části poskytly poměrně rozsáhlý soubor středověké keramiky. Devadesát procent z nalezených 140 ks střepů pochází z těchto svahů. Jedná se převážně o střepy světlehnědé barvy s červenou malbou. Dále byly nalezeny početné zlomky středověkých kachlů a několik železných hrotů šípů a kroužků a zlomky skleněných nádob. V roce 1980, při stavbě stávající sportovní základny, byla při kopání základů objevena v jejím JZ rohu bývalá hradní studna. Ta byla zcela zanešena bahnem, měla průměr cca dva metry a postavena z pískovcových kvádrů. Po průzkumu, provedeném pracovníky krajského muzea v HK, bylo povoleno strudnu překrýt deskou a zastavět /stojí na ní dnešní sauna/.

Dnešní osada Brada je patrně původní podhradí. Využití této polohy na východ dokazje i existence raně gotického kostela sv. Bartoloměje. Jednolodní stavba vznikla před rokem 1371 a od hradu ji dělilo přibližně 40 m. Kostel je jednolodní, obdélníkový s polygonálním presbytářem a čtvercovou předsíní, přistavěnou v r. 1622. Presbytář je sklenut sedmidílnou klenbou a je vymalován bohatým rostlinným dekorem s erby a s postavami sv. Petra a Pavla. Malby původně ze zač. 16. století byly necitlivě upraveny malířem Karasem v r. 1893. Hlavní oltář pochází z 18. století s obrazem E. Roma z r. 1874, ostatní zařízení kostela je novogotické z konce 19. století od jičínského řezbáře J. Stoklasy ml.. Varhany postavil mistr Josef Kobrle z Lomnice n/Pop.. Ohradní zeď kostela a hřbitova je z pískovcových kvádrů. Hřbitov sloužil přilehlým obcím Podůlší, Rybníček, Prachov a do r. 1932 i Holínu, než zde byl zřízen nový hřbitov. Z Holína vedla na Brada tzv. “cesta mrtvých” či, “poslední cesta” pozvolně stoupající polemi a lesem západně od Rybníčka až do sedla mezi Přivýšinou a vrcholem Brad, pokračující po jejich J a JV úbočí až ke kostelu.

K historii Brad patří i tzv. Vinice na J úbočí Brad směrem k Jičínu. Vinice patřila původně V.S. Halámkovi, ptimátoru Jičína, který bydlel v domě čp. 37 na jičínském náměstí, tedy v domě, kde trávil své mládí i jeden ze zakladatelů MB MUDr. Ant. Samek /nynější prodejna nábytku/. Štěpnici vinice koupil od příbuzných Halámka v roce 1718 rod ROSTU. Frant. J. Rost zde postavil patrovou měšťanskou vilu a v roce 1727 kapličku zasvěcenou sv. Isidorovi, patronu rolníků a zároveň i patronu Vinice. Každou první neděli po 10. květnu se ke kapli konaly poutě s kázáním. Cestou kolem této kapličky, nyní zrušenou, přicházelo na start MB mnoho dnešních veteránů, včetně zakladatelů. Nejmladší dcera Jáchyma Rosta se provdala za Fr. Šíra, profesora jič. gymnázia. Oddával je katecheta prof. Jan SIDON právě v kapli sv. Isidora. Třetí dcera Rostova, provdaná za prof. Frant. LEPAŘE, měla 15. května 1859 svatbu rovněž v této kapli. Oddával je známý vlastenec a buditel “libuňský jemnostpán” děkan MAREK . Majiteli vily a vinice se převážně sňatkem stávají Hanačíkovi a posléze KLEINOVI. Poslední majitelkou, známou jistě všem veteránům MB abyla slečna Anna Kleinová, proslulá svými denními návštěvami Jičína v doprovodu svého psa. Zemřela r. 1980 a dědickým řízením přešel dům na MUDr. Němce, shodou okolností přímého potomka Boženy Němcové. Samozřejmě by se o zajímavé minulosti Brad dalo napsat daleko více. Zájemce odkazuji na bohaté fondy Okresního muzea a galerie (OMAG) v Jičíně, o jejichž prameny se tento příspěvek opírá.

Podle posledního sčítání lidu žijí na Bradech, kromě nájemců Sportcentra, 3 stálí obyvatelé ve 3 domech, v Rybníčku 53 stálých obyvatel ve 20 domech. Ostatní objekty slouží k rekreaci. Pro srovnání uvádíme výtah z úplného adresáře a popisu polit. okresu jičínského vydaného v r. 1900 – obec BRADA

k obci náležejí osady Brada, Rybníček

obyvatelů: 240, domů 36

Fara: Ostružno

Škola: Holín, z části Jinolice /2 domy/

Pošta: Jičín

Dráha: Jičín

Živnostníci: tesaři 2, hostinský 1, kupectví 1

Pro úplnost ještě uvádíme popis cesty na Brada, jak je podán ve spisku prof. Fr. Lepaře – Okolí jičínské z r. 1896.

Vyjde se Holínským předměstím podél rybníka zvaného Kníže až k rozcestí silnice říšské /k Sobotce/ se silnicí zemskou / k Turnovu/. Od rozcestí lze dvojí cestou /severní/ na Brada jíti

1. od mýta po silnici Turnovské na Kbelnici a odtud vlevo po cestě a pěšince přes sad Vinický a pěšinou podle kapličky sv. Isidora k Bradům
2. druhá cesta jest polní a kratší. Napřed jest potřebí od rozcestí po silnici Sobotecké až za poslední domy /totiž za Nyplovnu/ jíti a odtud teprve cesta polní na pravo k severu a SZ vede /nynější ulice Novoveského/ až do Rybníčku a vesnicí dále na Brada.

Obě popsané cesty se bohužel do dnešních dnů nezachovaly, pouze jejich části, takže ze starých cest lze s obtížemi použít již zmíněnou “cestu mrtvých” z Holína, nebo všem známé cesty buď z Prachovské zatáčky /pro pěší či kola/, nebo obě odbočky ze státní silnice vlevo obcí buď Rybníček, či z vrcholu kopce před Podůlším.

Nakonec ještě několik slov k historii Kropáčkovy hospody, která vznikla z původního selského stavení. Postupným rozšiřováním dospěla až do podoby, kterou pamatují veteráni MB tj. včetně stodoly a kadibudky na dvoře. Celý tento komplex v šedesátých letech odkoupil od dědiců původních majitelů VKUS Jičín, který zde zbudoval jakési vlastní rekreační zařízení. V roce 1979 získává tuto “naši” Kropáčkovu hospodu i s přilehlými pozemky a lesem do vlastnictví TJ Jičín, oddíl OB. Ten provedl v roce 1983 přístavbu sauny, garáží a kluboven včetně nové studny. Celý komplex pak pod názvem Sportcentrum slouží sportovcům celého světa, hlavně pak přípravě severských závodníků v orientačním běhu.

V roce 1992 získává celý objekt do vlastnictví nově založená TJ Sportcentrum Jičín. O jeho prosperitu se zasloužil zejména nájemce Jarda Havlík, který zde působil téměř 20 let až do r. 1999. Zásluhou tohoto vynikajícího jičínského horolezce, lyžaře, orientačního běžce a účastníka MB si bradské Sportcentrum získalo nebývalé renomé. V našich podmínkách něco jako již dnes legendární švédské středisko Valadal a Gosta Olander v éře Gundera Hagga. Přispěl k tomu nepochybně svým podílem i Mikulášský běh.