Jiří “ Brďan” – Všetečka

Už ani nevím, jak dlouho svolávám mosazným megafonem, dědictvím to po br. župním přepravníkovi, k “prestižnímu” běhu nejmladších generaci, které rodiče již tradičně přivádějí na “Mikulášák”. Snad jen kronikář Karel Hlaváč aby mohl přesněji říci, kdy se Mlíčňáci, jak od nepaměti tuto nejmladší věkovou kategorii nazýváme, postavili na start poprvé a od kdy je evidováno i pořadí v cíli. Marně se vždy snažím upozorňovat rodičovský doprovod, že nezávodí dospělí, ale jejich ratolesti, že se jim při přesunu od startu do cíle spíše pletou, hrozím diskvalifikací závodníka či závodnice, vše marné. Někdy se i stalo, že v boji o umístění, je v cílovém koridoru sotva chodící dítě rukou svého pěstouna předstrčeno dopředu, aby získalo lepší pořadí.

Při nadšeném povzbuzování běhu nejmladších generací si rodiče, včetně přítomného příbuzenstva postesknou, jak ten čas letí, jak je to vidět na dětech a jak tomu bylo, když i oni v této kategorii startovali. Dokladem této skutečnosti je pravidelná účast od Mlíčňáků až po dospělé závodníky obého pohlaví z rodin, u kterých lze s určitostí říci, že jde o soupeření rodinných kladů, v dobrém slova smyslu, a to v počtu startů “závodících figur” a výše věku. Vítězný rod lze odvodit z výsledků jednotlivých ročníků, kde zatím nebyla vyhlášena globální kategorie Mlíčňák – žák – dorostenec – junior – muž – veterán se společným příjmením, např. Novák.

Sám jsem začínal zde běhat v roce 1948 jako dorostenec a pamatuji se na časy, kdy závodníci jednotlivých kategorií “brali” jako diplom upravené staré výkresy, nebo čtvrtky polepené obrázky andílků, mikulášů a čertů. Jak šel čas, rostly i počty a výkony nejmladších účastníků. Některí rodiče dopravují dokonce své děti na tréninky dlouho před konáním závodů, aby se včas “aklimatizovaly”. Je vidět, že to berou vážně a od útlého věku vedou své ratolesti nejen k účasti, ale i k vítězství, což není proti zásadám a duchu olympismu.

K týmové práci dospěly i osvědčené skupiny rozhodčích a pomocníků. Při pravidelném zahájení závodu mlíčňáků MB v 10,00 hod. se tedy již tradičně ujímají své práce na startu dětí spolu se mnou kolegové Jandura, Jenček, Hnát, aby po obtížném řazení na startovní čáře, vypuzení opatrovatelů, byl závod zahájen kategorií dívek a kluků pouze rok starých.

Při aplaudování přihlížejících, někdy za pláče a vzpouzení se a někdy i návratu zpět ke startu, dobíhají děti do cíle, kde za svůj výkon dostávají první ceny v životě. Rozzářené oči, perníkový mikuláš v ruce, údiv nad spoustou diváků, to jsou asi první dojmy závodících po doběhu a jejich vstupu do věta sportu. Jaká byla radost “Mlíčňáků”, když jim v roce 1975 marcipánové mikuláše předával duchovní otec Rumcajse & spol. sám mistr V. Čtvrtek, tehdá sídlící na Bradech.

Potěšení starší generace je skutečnost, že bez běhu “Mlíčňáků” pevně zakotveného v programu, si už ani “Mikulášák” nedovede nikdo představit.

Provolávám závěrem všem a pro všechny: “Všichni společně na startech MB v dalším tisíciletí”.