Jiří Kazda st.

Ne, rozhodně se nemohu řadit k těm, kteří pamatují počátky tohoto krosu nebo k těm, kteří se mohou chlubit největším počtem ročníků, ale pro svoji každoroční účast jsem s tímto závodem spojován. Vzhledem k tomu, že nejsem rodilý Jičíňák, neúčastnil jsem se v dětských letech. Poprvé jsem běžel jako začínající atlet-dorostenec v roce 1966. To jsem přišel do Jičína na gymnázium (tehdy SVVŠ) a do loňského roku jsem okusil krásy i záludnosti tratě již 28 krát.

Nejen já, ale celá naše rodina (Hana a kluci Jirka*) s Ondrou) patří k pravidelným účastníkům. Bez Mikulášského běhu si ani neumíme první prosincovou neděli představit. Kluci tady vlastně začínali svoji sportovní dráhu přibližně na roce a půl, kdy už byli sami schopni utíkat do cíle bez našeho doprovdodu. (Často můžeme vidět mrňousy, co ještě ani pořádně neumějí chodit, a rodiče je lákají na dobroty, strkají nebo táhnou do cíle, aby dopadli co nejlíp – nevím?).

Jak jste jistě poznali, účast na tomto závodě je pro nás potěšením. Co nás tolik na Brada táhne? Především příjemná atmosféra, možnost setkání s přáteli a vyznavači různých sportů, krása přírody (když pak napadne poprašek sněhu a vysvitne sluníčko, co může být krásnějšího!) a samozřejmě i vlastní sportovní výkon. Dříve to byla touha po osobním rekordu, po co nejlepším umístění. Dnes spíš jen touha porazit sobě rovného soupeře a zaběhnout čas, který nebude o moc horší, než loňský.

V průběhu roku se účastním mnoha podobných krosů, a tak mohu srovnávat. Atmosféra závodů je všude příjemná. Setkávám se tady ale většinou se stejnými tvářemi – s běžci. Na Bradech je kromě nich řada vyznavačů jiných sportů (horolezci, cyklisti, lyžaři, volejbalisti, orienťáci apod.). Ti mimojičínští však mají k našemu běhu některé výhrady. Je to snaha jičínských atletů, aby to byl ziskový podnik. Startovné oproti jiným akcím patří k nejvyšším a ceny pro nejlepší nebo alespoň vyhlášení s diplomem nebo medailí se nekonají.

Před kým je třeba hluboko smeknout, je HASAN – Bosák. Nejenže je zakladatelem a stálým aktivním účastníkem, ale je těch 55 let duší celého setkání. Nebýt jeho, možná, že bychom už na Bradech nezávodili. A protože mu léta přibývají, bude třeba najít pokračovatele. Přeji si za všechny, kteří na Mikulášský běh na Bradech rádi přícházejí, aby se to podařilo a tento náš tradiční závod fungoval i nadále bezporuchově.

Ostatně start jeho letošního 55. ročníku je zároveň i vstupem do další náročné etapy. Nepochybuji, že v ní MB úspěšně obstojí a udrží si svůj “non stop” statut. A především bude poskytovat dosavadním i novým účastníkům a nadšencům jako dosud radost a potěšení. Již nyní – a nejen pouze za sebe – děkuji.

*) Tým autorů sborníku a pořadatelé Mikulášského běhu touto cestou dodatečně a o to srdečněji blahopřejí Jiřímu Kazdovi ml. a potažmo jeho ct. rodině k získání titulu juniorského mistra světa v orientačním běhu 2000. Jsme potěšeni o to více, že můžeme gratulovat jednomu z účastníků “Mikulášáku” a to právě u příležitosti jeho 55.ročníku a oslav 50 let trvání orientačního běhu v ČR, připadajících na letošní olympijský rok.