V.V. alias Joe Jadygar vulgo Vánočka

Někteří ze starší generace tuto historii znají, ale přesto jsem byl požádán, abych ji popsal i pro ty mladší běžce Mikulášského běhu.

Někdy po roce 1962 musel být MB přejmenován na Lesní běh na Bradech. Jako pamětník se musím do tohoto roku vrátit, neboť jsem byl na schůzi oddílu pověřen propagací pro ten rok.

Zadaný úkol jsem přijal, protože jsem měl to štěstí, že jsem spolupracoval s velmi dobrým výtvarníkem Jirkou Zlatníkem. Spolu jsme se dohodli na namalování dvou plakátů, neboli poutačů s Mikulášem, čertem a andělem, dobře známých všem dětem. Samozřejmě, že Mikuláš měl na hlavě mitru s křížem, symbolem církve. Poutače jsme se souhlasem MNV umístili na náměstí a před sokolovnu. Druhý den, když jsme šli s Jirkou z práce úmyslně kolem sokolovny, zjistili jsme, že tam poutač není. Ihned jsem šel za sokolníkem, ale ten když mě viděl, tak začal láteřit, co prý jsme mu to provedli, že tam byla policie a on musl plakát ihned odstranit a že ani gestapo, které ho za války zatýkalo tak neřádilo, jako ti esenbáci. Sdělil mně, že se mám ihned dostavit na školský odbor na ONV.

Pochopitelně, že jsem na ONV ihned šel a když jsem se tam představil a sdělil důvod mého příchodu hned se do mě pustili, že prý soudruhu co nám to tady provádíš, my učíme děti, že žádný svatý Mikuláš nebyl a proto se neorganizují´ani žádné mikulášské zábavy, pouze mrázovské. A ty bys nám tady chtěl připomínat katolickou ideologii. Po mé drzé připomínce, že mně zase jeho knírek pod nosem připomíná trochu jinou ideologii, mě vyhodil s tím, abych šel ihned na sekretariát KSČ, tam že si to se mnou vyřídí. Šel jsem tedy do jámy lvové, vstoupil do příslušné kanceláře a řekl, že mě posílá soudruh Rohlena. Příslušný soudruh okamžitě vstal, rozhodil ruce a spustil: “Vojto, já se přeci znám s tvým tátou, tohle nám dělat nemůžeš!” V té době pro nás žádný Mikuláš nebyl, pouze Děda Mráz ze země kde tehdy “Zítra znamenalo již včera”. Musím uznat, že asi pro tu známost s mým tátou, byl celkem rozumný a dohodli jsme se na úpravě těch poutačů. Jirka prostě musel plakáty přemalovat a tak jak si vzpomínám, jakýsi mikuláš byl v montérkách s buřinkou místo mitry, něco jako čert měl místo kopýtek tretry a anděl v bikinách, bez křídel, prostě sexy girl. Mně se přeci podařilo prosadit, že pod názvem Lesní běh na Bradech bylo malými písmeny připsáno dříve MB. Buďto tehdy odpovědní soudruzi nevěděli, co to MB je nebo špatně ta malá písmenka viděli. A proto byl na několik dalších let Mikulášský běh nazýván Lesní běh.

Možná, že i pro mnohé pamětníky bude tato moje vzpomínka překvapující, neboť tenkrát nebylo vhodné se s takovýmito zážitky šířit. Tato epizoda z minulosti MB patří dnes už minulosti. A jestliže si ji připomene někdo z těch dříve narozených, jistě dodá, že na Bradech se celých padesát pět let nekonal, alespoň pokud jde o srdce jeho účastníků, nikdy žádný jiný běh než Mikulášský.