Karel Hlaváč

O tom kdy, kdo, proč přišel před 55 lety s nápadem uspořádat Mikulášský běh (dále jen MB) na Bradech bylo napsáno již mnoho. Proto bych chtěl, na přání redakce almanachu, krátce uplatnit několik svých vzpomínek.

V samém začátku, bohužel, asi nikdo ze zakladatelů nepočítal s tím, i když již tenkrát vycházeli z tradice Velké Kunratické, jak se bude MB vyvíjet do budoucnosti. Proto se stalo, že se nikdo nezajímal o uchovávání výsledků. A tak mapování těchto začátků vychází pouze ze strohých záznamů v kronice LA a ze vzpomínek tehdejších účastníků. Až do 8. ročníku byla evidence prakticky mizivá, mnohdy jen na kouscích papírků mých vlastních poznámek. Kritickým byl 7. ročník v roce 1952. To byl jediný ročník, který jsem tenkrát vynechal. Žel i samotné uspořádání některých tehdejších ročníků zůstávalo na bedrech několika málo obětavců, z nichž musím vzpomenout především Luňáka, Vecka, Kynčla, Kodýdka, Ledabyla, Vachka, Boháčka, Všetečku. Ti, na které jsem zapomněl, mně to musí odpustit.

Teprve potom jsem se jaksi vzpamatovali a začali s výsledky pracovat soustavně. Nutno konstatovat, že ke škodě posuzování celé historie MB se ve statistice o počtu odběhnutých startů zabýváme pouze hlavní kategorií a kat. veteránů. Snad se to podaří napravit, až budou všechny dosavadní výsledky zpracovány na počítači.

Musím se zmínit i o tom, že i MB se nevyhnul zásahům abývalých mocipánů KSČ. Na dlouhých 8 let se mikulášským nesměl nazývat. Na to si jistě pamětníci vzpomínají.

Přesto, že to není neznámo, rád bych zde připomenul daleko nejúspěšnějšího dosavadního účastníka, jen těžko překonatelného Petra Havla, bývalého čs. reprezentanta, který při svých 36 startech byl 14x, jak říkáme na bedně, z toho 6x první, 5x druhý, 8x třetí, před tím 2x vyhrál jako dorostenec. Daleko za ním se čtyřmi vítězstvími zůstal Jan Erben a i moje maličkost, ale to bylo v době, kdy MB byl událostí pouze v okresním měřítku. Pro úplnost dodávám, že jsem měl tu čest zúčastnit se 1. ročníku MB v r. 1946, kdy jsem na Bradech zvítězil v kategorii dorostu.

Sluší se připomenout, že i mezi ženami, pokud máme záznamy, stojí jedna výrazně v popředí: jičínská Lída Slaninová. Od r. 1981 má s několika absencemi na Bradech dosud 12 startů. V nich 9x zvítězila (1990 – 1996 7x po sobě), 2x byla druhá a 1x třetí. Jistě úctyhodná bilance této nestárnoucí běžkyně, která ještě zdaleka neřekla své poslední slovo.

Chci také upozornit na některé zajímavé skutečnosti, které nebyly patrně – a už ne vůbec ve výsledcích MB – zachyceny. Činím tak alespoň dodatečně a uvádím několik namátkou vybraných příkladů, jak se mi ve vzpomínkách vybavily.

Nevím už ani, když v době, kdy Kropáčkova hospoda přestala být v provozu a byla zbourána i její stodola, sloužící jako provizorní šatna, kolikrát jsme byli vděčni za štábní Vé – tři – esku, bez níž by nebylo kde zpracovat a vydat výsledky MB.

Již nikdo nespočítá, kolikrát na Bradech stála polní kuchyně jičínských vojáků a kolik mladých mužů mrzlo, aby stovky závodníků mohly dostat v cíli tak zasloužený a potřebný šálek teplého čaje.

Dnes, kdy stará Kropáčkova hospoda – pro většinu účastníků MB již jen legenda – zmizela ze světa a nahradilo ji s minulostí nesrovnatelné Sportcentrum OB, se dávno na bývalé těžkosti a problémy zapomnělo.

Ve zmíněných výsledcích nenajdeme ani jména desítek průmyslováků, kteří pod patronací velitele tratě Oldy Soldána bděli v lesních zákoutích nad regulérností závodu. Zapadají v zapomnění tak jako jména řady pořadatelů, rozhodčích a příznivců MB. A s některými z jejich nositelů se dokonce na Bradech již nevídáme a ani nikdy nesetkáme. Takový už je život …

Přesto se jistě najde pár pamětníků ojedinělé události kdy Hasan – Bosák, který si zapomněl doma tretry, musel běžet v ponožkách, i když bylo sněhu po kotníky, sněžilo a teplota se pohybovala okolo 0 st. C.

Ještě si jistě někdo vzpomene jak přijel na Brada Jirka Filsak na lyžích a celou trať na nich absolvoval. I jeho bratr Honza se zapsal do paměti, když skrze mylnou informaci, kdy se MB ojediněle konal poslední neděli v listopadu, se dostavil o týden později. Ale přesto, pro tu svou čárku, za mé asistence proběhl trať zcela osamocen.

Asi by se našla celá řada dalších vzpomínek, ale požadavek stručnosti mne nutí již další neuváděti. Aktéři a pamětníci mně to musí odpustit, případně příště připojit vzpomínky svoje. A bylo by jich nepočítaných, od stovek a možná tisíců pamětníků. Počínaje 18 borci (16 M a 2 Ž) v 1. roč. MB (1946), přes zatím rekordní počet 885 běžců a běžkyň v 39 roč. (1984) až po sumář všech startujících v dosavadním nepřerušeném průběhu našeho závodu, který může právě v r. 2000 dosáhnut úctyhodného čísla cca 20 000 účastníků. To ukáže již letošní jubilejní 55. ročník MB.