Eman Bosák

Prosím, aby nebylo pokládáno za neskromnost, připomenu-li coby jeden z “dříve narozených “ aktérů jičínské atletiky z její úctyhodné historie ojedinělý příběh.

Prožívám jej po léta na vlastní kůži, neboť zůstává otevřen a doposud se rozvíjí. Jde o zrod a formování mateřských znamének “Mikulášského běhu” /MB/. Patřím totiž k jeho zakladatelům. Stejně jako u Karla Poláčka bylo nás pět: bratři Eman a Vladislav – Hasan Bosákovi, Dáda Bosáková – Volfová, Tonda Samek a Jarda Dexla – Sládek, kdož /inspirováni příkladem “Velké Kunratické”/ MB vydumali a uvedli v život. Původně /s dobovou recesí laděný/ interní oddílový lesní běh na Bradech byl svéráznou relaxací na ukončení závodní sezóny a zároveň signálem k zahájení nového cyklu celoročního treninku a činnosti, jak je již tenkrát atleti Sokola Jičín začínali uplatňovat.

Při premiéře MB /8.12.1946/, kdy s temene Brad odstartovalo 19 borců /z toho 3 ženy/, zvítězil semilský J. Fidler a soutěž o prvenství atletického oddílu vyhrál jeho tehdejší vedoucí ing. Jos. Moc. V průběhu pozdějších let zde excelovala řada našich reprezentantů /např. V. Hec, P. Havel, V. Chudomel/ i představitelé starších generací /mj. K. Kněnický/ a to nejen atletů, ale také zástupců dalších sportovních odvětví a všudypřítomné kasty osamocených kondičních běžců. Závod postupně získal všesportovní charakter, daleko přesáhl okruh běžných sportovních aktivit města Jičína a jeho okolí a těší se trvalé oblibě, o čemž ostatně podávají svědectví fakta a cifry z MB /na jiném místě tohoto sborníku/.

Neváhám říci, že MB předběhl v mnohých ohledech, jmenovitě pokud jde o Jičín, dobu i módu. Zásluhu na tom mají především jeho obětaví a fundovaní pořadatelé. Většinu z nich po léta osobně znám, některé ještě v plenkách, ale co muž či žena – to na svém postu při MB vždy I. liga. Za všechny z nich uvádím alespoň svého bratra Hasana, sloužícího s bezpříkladným entuziasmem jičínské atletice již 1/2 století, a precizního kronikáře K. Hlaváče, kteří také stojí v čele žebříčku dlouhodobé účasti, resp. počtu startů na MB. Především díky jim a všem ostatním, mezi nimi i mým dalším kamarádům, odchovancům a žákům, je MB – přes některé průvodní problémy /zatím bohudík nikoliv ekologické/ – na výši dnešního sportu pro všechny a tolik prospěšného běhu pro zdraví. Nečetné vyjímky, kdy je na Bradech k vidění spíše běh o život a k nimž bohužel na stará kolena patří i moje maličkost, jen potvrzují pravidlo.

Nepochybuji, že pro někdejší zakladatele a stejně tak i pro celý současný tým organizátorů a rozhodčích MB představuje nejvyšší odměnu a zadostiučinění obraz Brad o každé prvé prosincové neděli:

kdyby třeba trakaře padaly, hemží se zde stovky běžců a běžkyň – nadšených dětí, žactva a dorostu, o dospělých nemluvě, kterým dnešní AC TJ Jičín, v družné spolupráci s ostatními participanty, poskytuje nezapomenutelné zážitky. Myslím, že bez rozdílu věku a výkonnosti všem účastníkům. Mnozí se sem a to i zdáli a rádi pravidelně vracejí, splývajíce s místními sportovci v pozoruhodné neformální “Lesní bratrstvo sv. Mikuláše v tretrách”.

Odborníci oceňují vysokou úroveň celkové organizace i jednotlivých kategorií MB, zejména jeho příslovečnou tradici “fair play”, stabilitu termínu a tras i průběžné zdokonalování technického zázemí. To vše včetně kouzla romantické krajiny Českého ráje, vytváří nezadatelný image MB, znamenající dobrou devizu i pro budoucnost tohoto závodu.

Podniků analogického druhu nemá česká atletika nadbytek. Je proto oprávněné s potěšením podotknout, že v r. 1995 bude odstartován jubilejní 50. “non stop” ročník MB. Lesní běh jičínských /druhdy sokolských/ atletů se tak čestně řadí za legendární “Běchovice” a “Velkou kunratickou”, ověnčenou olympijským vavřínem jako třetí silniční, resp. terenní závod v ČR, konaný bez přerušení. I kdyby atletický oddíl TJ Sokol Jičín s některými vynikajícími výsledky, vybavujícími se z přítmí paměti právě v letošním roce XII. všesokolského sletu, nezanechal po sobě nic více než “Mikulášský aběh”, nebylo by to jiště málo. Je to dědictví o to hodnotnější, protože je životaschopné.

Poznámka autora:

To, co jsem napsal v r. 1994 /viz sborník “Královna sportu v Jičíně 1860 – 1913 – 1995”, Jičín, “Nadace Atletika”, s.47/, zásadně ani dnes neztratilo nic na své platnosti. Nicméně si dovoluji v posledním odstavci aktualizovat znění jediné věty: “I kdyby atletický oddíl TJ Sokol Jičín s některými vynikajícími výsledky, vybavujícími se z přítmí paměti právě v letošním roce XIII. všesokolského sletu a XXVII. LOH, nezanechal po sobě nic víc než “Mikulášský běh”, nebylo by to jistě málo.”…