Josef Kolačný alias Dr. Arpád Kolanyi etc., etc….

V počátcích MB, dnes již historického konání, počítalo se krom sportování i se zábavní částí. Po závodě mnohdy i se sehráním nějaké jednoaktovky. Samozřejmě se to odbývalo na prknech, která znamenají svět i v sále hospody U Kropáčků. Ostatně v této památné hospodě se hrály i divadelní kusy za učinkování ochotníků z Rybníčka, Holína, Brad a z Podůlší.

Tak také onoho památného odpoledne roku na začátku padesátých let – v paměti to vynechává – se skupina sportovců rozhodla pod vedením Vládi Bosáka – Hasana, Toníka Samka, dále pak Jendy Filsaka, vesnického synka z Brad a Holína Pepy Kolesova, tří lepých děv, které ještě dnes vidím v rozpuku mládí, jak své vnady směle prezentovaly – Olinky Bryscejsnové, Zdeny Hynkové a Věry Šírkové, sehrát mimořádnou divadelní hru. Nutno ostatně vzpomenout, že ta děva prostřední už není mezi námi stále ještě žijícími.

Vtipný Toníček Samek nazval onu hru, kterou sám v krátkém scénáři nastínil: “Jak blbý pastucha Vinca ke štěstí přišel.” Dívky měly za úkol hrát kokety, aby se Vinca na nějakou chytil, přičemž ostatní pánové je měli povzbuzovat k odvážnostem. Vinca jako že neví, kterou. Přitom vynikal kuriozní humor a šarm Hasana, jenž zvláště Olinku mu přistrkoval. On Vinca také nebyl proti tomu, neboť její hněvivá ňadra ho přitahovala. Do toho sekundoval Honza Filsak, který Zdeničku mu nabízel pro její majetek a živnost pekařskou po otci vnucoval. A vůbec pozadu nezůstával Toník, který Věru vychvaloval až do nebe – jak umí vařit, píct buchty a přitom hrát na housle, které jen jednu strunu měly. Chudák Věruška, ta to vzala ve své roli vážně a toho pastuchu něžně objímala, říkajíc potichu a něžně: “mě si vem, mě! – budu ti dobrou oporou.” Možná, že kdyby Vinca tehdy po představení na její nabídku doslova přistoupil – kdoví, jak by to dopadlo! Naštěstí Věruška Šírková, nevím, jak se dnes jmenuje, skončila šťastněji než v naší frašce tehdy na Bradech.

Nicméně je třeba dokončit onu jednoaktovku, neboť blbý pastucha Vinca nevěděl nakonec “kterou”? I rozhodli všichni náhončí, ať si je nechá všechny a stvrdili to souhlasně tím, že košíček syrových vajec od Kropáčků si vzájemně roztloukali o hlavy. Jistě si umíte představit i domyslet, komu nejvíc vajec na hlavu dopadlo. No, byla to hlava pastuchy Vincy, z níž tekly žloutky po obou tvářích.

Byla to švanda převeliká, neboť všichni mužští protagonisté odcházeli z jeviště s hlavami i tvářemi žloutkovými. A chudák Vinca nakonec neměl z toho štěstí nic, jen se plácal do stehen a polykal žloutky s bílky, aby měl dobrý hlas na pokračující zábavu se zpěvy a tanci.

A doušek zcela nakonec: Vinca nejenže ke štěstí nepřišel, ale zůstal blbým pastuchou až do smrti nejdelší. Můžete hádat, kdo byl tehdy na Bradech v našem improvizovaném tyátru poctěn hlavní rolí. Dodávám jen, že časy se mění a my s nimi. Ale dá to fušku.