Petr Jakeš & Miloš Starý

Tímto příspěvkem vzdáváme hold všem kamarádům, které známe i neznáme , kteří každý rok vylézají ke křížku na Bradech .

Dne 30.11.1998 na Bradech u Jičína probíhá výcvik zimních sportů ,najmě sáňkování.

Účastníci : Jakeš Petr ,jeho dcera Rozárka, Filip Starý a jeho otec Miloš . Všichni jsou účastníky MB a někteří otcové dokonce dlouholetými účastníky . Zahajujeme výstupem ke křížku,který děti vzápětí sjíždějí po zadnici po travnaté jižní straně. Otcové mudrují na vrcholu kopce nad starým pobořeným křížem.

P.J.-„Miloši,postavíme nový kříž “ !

M.S.: “ Ovšem, oslovíme naše kamarády ,obchodníky s dřevem …“

Takto a podobně se odvíjela naše konverzace ten den .

Čas plynul a uběhl půlrok . Petr s Rozárkou mezitím odletěl na Nový Zéland studovat ,pracovat a hledat sebe sama, zatímco M.S.setrvává doma .. Občas proletí e-mailovým spojením několik podivných myšlének a projektů , týkajících se kříže, ale celkem vzato – klid po pěšině…

22.7. 1999 M.S. zvoní telefon v autě kdesi v Karlových Varech – volá P. J.

P.J.: “ Ahoj, Starouši ,

M.S.:“ Nazdar , Petře, “

P.J.: “ Jdeme stavět kříž !“

M.S.:“ Proč voláš odtamtud,je to drahý !“

P.J.: “ Jsem tady,máš trám,vole?“

M.S.:“ Nemám,ale zítra bude , neboj !“

P.J.: “ Bojím ,makej !“

M.S.:“ Čau !“

P.J.: “ Ahoj !“

19x 21cm v průřezu a pořádně dlouhý.

Odpoledne se M.S. daří zajistit potřebné . Další den ráno odvážíme trám ze zahrady letního sídla Slávka Matuchy ,kterému jsme naslibovali dodání ekvivalentní náhrady , na železnickou pilu , kde je

vše naměřeno a pořezáno , následně odvezeno na Brada .

Bohužel , máme dnes oslavy založení gymnazia a zároveň maturitní sraz . Ráno na druhý den nejsme

právě svěží ,natož plni síly. M.S.&P.J. jezdí dodávkou a nakupují drobnosti-např .třímetrovou traverzu.

Na Brada jde se mnou (M.S.) Manduss a Jára Mára . Naštěstí na zde probíhá v těchto dnech

letní soustředění lyžařského gymnázia Jilemnice a kluci za bednu nanuků vynášejí osmimetrový trám

strmou cestou na kopec. Řvou u toho jako tuři ,protože kopřivy ve střední pasáži měří až dva metry a řádně pálí i přes tenký oděv. Připadáme si jako na křížové cestě .

Dva mátožní jedinci pomáhají Járovi Márovi s břevny , převalují je a naopak . Podařilo se nám kříž

jakž – takž spasovat na zemi . Náhodní turisté kroutí hlavami ..

Další den – 26.7.pondělí-pracovní den. Beru si dovolenou . Stavíme lešení a máme nového parťáka.

Pepa Miláček ,mistr tesařský i truhlářský ,pracovník Okresního vlastivědného muzea v Jičíně dokonává poslední úpravy na kříži,který zatím stále leží na zemi a já nechápu jak toto monstrum vztyčíme .

Natírám objekt speciálním prostředkem proti broukům…

Následuje – úterý –27.7.

Stavíme lešení ! Manduss ,můj kamarád v dobách dobrých i zlých , P.J.- cestovatel odněkud z Oceánie , já,který pořád křičím, že P.J.je blázen, protože kříž váží pět centů bez příčného břevna ,

které jsme radši oddělili . P.J. který se rozpomněl na svou původní aprobaci – stavebního inženýra –

mne chlácholí a se slovy : “Vole , vím co dělám ,jsem stavební inženýr ,uvidíš že to dokážeme” boří mou představu o tom,že pozveme ne pomoc dalších dvacet kamarádů…

Je pravda,že vymyslel technologii,že do šachty v piedestalu kříže spustíme traverzu ,na tu nasadíme svislé ,již zmíněné břevno 7m dlouhé , načež z lešení připojíme příčný trám ,ale to bude lahůdka , protože váží jenom dva a půl metráku a my jsme tři . Lešení ,zapůjčené firmou našeho kamaráda Zdendy Majora se kymácí na vachrlatém vrcholu kopce Brada. P.J. řve že jsem blbec, když se bojím že spadnu ,protože on ví co dělá. ..

Už mi to je jedno , přestávám se bát a pomocí primitivní kladky /lano přes zábradlí lešení HAKI 8 m vysoko/ táhneme sedmimetrový klandr , jehož spodní část musí být ve výšce 230 cm nad zemí,

abychom ji mohli nasadit výřezem na traverzu ,což se nám asi na třetí pokus daří .

Zjišťujeme vzápětí ,že jsme debilové,protože jsme to nasadili obráceně , a hlavně že jsem debil já , protože, ( a to je pravda) jsem to den předtím nasazoval s Mandussem na zemi a neoznačil , jak to přijde k sobě …vypadáme jako panáci z večerníčku “A JE TO” !

Dáme si trochu piva a znovu do práce – vysadit a nasadit . Tentokrát ,zaplať Bůh, dobře.

Máme toho plné zuby , končíme někdy večer ,ani nevnímáme únavu. Tento den nám sekundovali

Kromě přítele Mandusse a Pepy Miláčka i Jarda Havlík ,který s poraněným ramenem jistil kříž lanem

a Renda Plička ,který přišel v nejlepším a prožil s námi nejdramatičtější chvíle vztyčování.

Ráno ve středu 28.7. ještě natíráme kříž a provádíme zabetonování traverzy . S každým kbelíkem cementu ,písku a vody vybíháme do kopce. V závěru akce nám pomáhá kamarád Tomíno Rejlek,který si šel,nic zlého netuše,zaběhat a zapojil se do práce.Končíme s P.J. před půlnocí unavení,nicméně šťastní.

Rozebíráme lešení . Kříž ,se svatým Petrem vlevo a Pavlem vpravo ,se objevuje

v plné kráse a my dva , neznabozi , pokorně zíráme na symbol víry miliardy křesťanů…

…ne ,nedělali jsme to z bezbožné pýchy a zpupnosti . Spíš z recese (zpočátku) a taky z poznání , že člověk by měl občas zastavit ,ohlédnout se ,podívat se dopředu a obrátit svou pozornost od každodenního pachtění se za něčím pomíjivým jinam , neb ,vzpomínky ,jak říká klasik ,si nikde nekoupíš ,ty si musíš zasloužit a my jsme si na jednu zvlášť intenzívní právě zadělali , no a taky z úcty k těm , co tu kříže stavěli před námi …

Petrova maminka , paní Hanička , nás poučila,že kříž by se měl vysvětit. (Trochu jsme se oba zastyděli za svou nevzdělanost ve věcech náboženských.)

Příští týden tak činí pan arciděkan Josef Němec při krásné komorní bohoslužbě pod širým nebem, kde, paradoxně,je víc ateistů než věřících .

Nikdo z přítomných , ani arciděkan a dost možná ani Ten nahoře , si toho , myslím ,nevšimli .

Účastníci bohoslužby se zpěvy : P.J. s maminkou , Manduss s chotí Miluškou a synem Honzou,který vše natáčel, zakladatel MB Hasan Bosák s chotí Jarčou , paní Bolenka Tišerová ,Jirka Všetečka s rodinou čertvě obohacenou o týdenní miminko , rodina Járy Máry – Malého , Jarda Havlík, Filous,

Rozárka,moje Olga a Svatí – Petr a Pavel ,kteří k nám shlíželi z výšky svých piedestalů .

V neděli 1.prosince 1999 jsem při 54. ročníku MB, poprvé po čtvrtstoletí co běhám , zastavil nahoře u kříže a krátce se pokochal pohledem do krajiny . Budu tak činit pravidelně a dá – li Bůh a zdraví mi to umožní , budou moje pohledy do krajiny stále delší . Od kříže , který jsme sem vynesli a postavili , a který,stejně jako např. Mikulášský běh, je symbolem sounáležitosti,solidarity,tradice ,

dobré vůle i silné vůle dobrovolné oběti i utrpení , radosti a lásky a vůbec….

Poznámka pisatelů : Tento článek je kompilátem dvou zcela rozdílných příspěvků Petra Jakeše a Miloše Starého. Pokud technické údaje obou autorů byly rozdílné, využili možnosti stanovení aritmetického průměru. Coby sportovci jsme ani neměli jiné východisko, neboť – jak pravil otec kybernetiky Norbert Wiener – matematika je atletika intelektu.