Pětapadesát let je v lidském bytí označováno za zralý věk. Pro lesní běh, který je pořádán “non stop” v časech dobrných i zlých více jak půl století, je důvodem k získání puncu exkluzivity nejvyššího řádku a srovnávání s věkem lidským je nicotné, neboť na rozdíl od života člověka je “Mikulášský běh Brada” již nesmrtelným. Navíc měl u svého zrodu noblesní kmotru “Velkou Kunratickou” – dámu, která se v roce 2000 dožije úctyhodného věku 67 let.

Nabízí se srovnávání obou běhů, které se mi zdá velmi případným. Oba se honosí stejným prostředím – lesní běhy v krásné podzimní přírodě s vůní tlejícího listí, “crazy” trať neobvyklých profilů, široká účast všesportovců napříč celým sportovním prostředím, pestrá paleta věkových kategorií a sportovní výkonnosti a každoroční spontánní doprovodný sportovní “Hyde Park”, kde lze probrat vše a s každým.

Jsem patriot “Velké Kunratické”, kterou mám “pod kůží” již 35 osobními starty a 28 lety jejího organizování, a proto vím, proč se hluboce skláním před “Mikulášským během” a jeho protagonisty v duchu výše uvedeného. Navíc při mé osobní účasti na Bradech jsem byl se stejnou pokorou při běhu do stoupání uveden do předklonu a záhy na všechny “čtyři”, tepová srdeční frekvence se vyhouplat až do “nitkovitého” režimu a hodnoty kyseliny mléčné oscilovaly v krajních mezích, jako bych se pohyboval v důvěrně známém domácím prostředí ku Hrádku v Kunratickém lese. Byly to stejné pocity, stejné trpění a prožívání efektu nedostatečného přísunu kyslíku do tkání, aby se na konci za cílovou metou dostavilo ono opojné uspokojení z únavy.

Co přát “Mikulášskému běhu” k jeho pětapadesátinám v tomto magickém roce 2000, kdy končí XX. století? Tedy, neméně stejnou četnost startujících všeho věku, udržení si jedinečné atmosféry, kterou přispívá k utužení pospolitosti velké sportovní rodiny a stálou nabídku prožívání libých pocitů z běhu po jedinečné trati na Bradech. Navíc přeji jičínským organizátorům a účastníkům “Mikulášského běhu” i dobrý start do nového století a dalšího milénia, ale to už se bude psát rok 2001.

Vzdávám mu i národní hold olympijský, neboť je konkrétním příkladem praktického vyústění myšlének olympismu, především toho druhého pólu sportování – sportu pro všechny, dosahování relativně absolutních výkonů běžců různého věku a výkonnosti. Tím je naplňováno i olympijské heslo “Citius, Altius, For-

tius” – rychleji,výše,silněji a realizována coubertinovská myšlenka: “Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se”. Ať se ještě dlouho recipročně setkáváme na tratích “Velké Kunratické” a “Mikulášského běhu”.

Pětapadesátkrát sláva!

František Dvořák,

veterán Velké Kunratické

a místopředseda Českého olympijského výboru pro sport